Valentýna Janů (*1994). Na hraně kýče a pop-artu

„Valentýna Janů dokáže svým dílem vytvořit nezaměnitelnou atmosféru. Dílům dodává jistý nadhled, a to i využitím jakýchsi komiksových prvků, které člověk dobře zná, a cítí se tak při jejich pozorování komfortně. Tenhle komfortní dojem umocňuje i to, že Janů používá například polstrované objekty, které evokují pohodlí domova a zároveň touhu si na ně sáhnout. Přitom ale nesou něco, co diváka otravuje a vytáčí – co se zdá být symetrické, symetrické vlastně není. Je to jenom skoro dokonalé – a ten lehký odklon od zdánlivé přesnosti je úplně mistrný,“ popisuje Valérie Horváth.

První médium, s